Je mi jeden rok

Je mi jeden rok
Tak už je to tady. Je mi jeden rok a jsem tedy velký, dospělý a přiměřeně vychovaný pes. Nebo spíš – měl bych být, jak mi říká Jana. Ale jeden rok – co to je? Možná důvod k první rekapitulaci mého života:


Měřím: 22 cm – to jsem ale veliký, co? A 24 cm do délky, tak to je akorát.


Vážím: 1,900 kg – když se hodně nasnídám. Ale to není moc často. Panička s Janou doufají, že jednou budu mít alespoň 2 kila a snaží se mě vykrmit. Úspěšně se bráním.


Mám rád: všechny a všechno, kromě jídla. Procházky v trávě, honění, přetahování, štěkání, opalování na sluníčku, aportování klacíčků, loudění a žebrání jídla, kradení voňavých věcí, spinkání v postýlce – prostě joreček jak má být.


Nemám rád: oblékání do svetrů a kombinéz když je zima, koupání ve vaně, česání bříška, jídlo, chození na vodítku, být sám doma a křik.


Umím: poslouchat i dělat hluchého, zlobit i být roztomilý, vyvádět jako blázen i klidně odpočívat.


Ale napřed to bylo tak: Bylo pořád teplo. Jardík odjel pryč, prý na prázdniny a já zůstal doma. Ale už jsem si zvykl. Vím, že někdy mojí páníčci odjedou, ale taky vím, že se brzy vrátí. A to se pak moc těším. Taky mě občas berou sebou, v autě mi už dávno není špatně, vždycky stojím a koukám z okýnka, jen z toho koukání někdy usnu.
Ale zpátky k tomu MÉMU dni. Napřed teda vůbec jako MŮJ nevypadal. Bylo normálně vedro, já se potuloval zahradou nebo domečkem a čekal až bude podvečer a vyrazíme na procházku. A po návratu to začalo. Jana byla nějaká podezřele milá a když mě dost podrbala na bříšku tak přede mne postavila nějakou podivnou hmotu, panička se přidala a položila vedle několik nových a neznámých hraček. Byl jsem dost zkoprnělý, protože jídlo není nic, nad čím bych mohl jásat. Ale abych neurazil, tak jsem opatrně očuchal, co mi to vlastně dali. Při bližším ohledání jsem zjistil, že ta hmota je vlastně amoletka a tu já rád. A navíc je ještě potřená výbornou paštičkou a nějakými dobrými bonbónkami. Taková odměna pro nic za nic? Začal jsem opatrně baštit a při tom pokukoval po těch dalších, nových věcech. Když jsem byl asi v půlce bašty tak jsem usoudil, že už bylo jídla dost a začal jsem zkoumat ty hračky. Páni, noví plyšáci!!! A přesně moje velikost. Tak to je super!!! Asi se děje něco výjimečného – no jo, vždyť už je mi jeden rok!
Tak to byla moje první oslava. Trošku mě mrzelo, že Jaroušek chyběl, ale určitě mi to příští rok vynahradí. Už když se vrátil, tak jsem mu ukázal všechny moje nové hračky a on mi je musel házet a házet a pak se s nimi se mnou přetahovat. Zkrátka, narozky dost obohatily moje plešákové a míčkové hračkářství. Doslova na každém metru našeho domečku na mě teď čeká nějaká moje hračka a já někdy mezi nimi běhám jako blázen a do všech koušu a házím si s nimi a panička se směje a potom mi je hází zase ona a já je nosím. Občas s nimi vyběhnu i na zahradu. Jen je tam nesmím zapomínat. To je potom nebezpečí, že je najde Barča a zblajzne mi je.

02.10.2007 14:16:02
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one