Jsem po operaci

Podrobně o operaci a následné rekonvalescenci psala Jana v kapitole Operace pately.

Já jen musím dodat, že se mi to vůbec nelíbilo, napřed mě nožičky bolely a když bolet přestaly a já chtěl zase běhat a skákat, tak jsem měl stejně všechno zakázané. Tak to jsem nechápal. To bylo vždycky křiku, když jsem proklouzl po schodech na zahrádku nebo do patra za Janou. Panička mě dokonce začala zavírat v kuchyni. A to vůbec nemám rád. Hned jsem všem ukázal, jak mám silné hlasivky.

Ale co bylo nejhorší, nikde jsem nenašel Barunku. Pokaždé, když jsem vyběhl ven, jsem se nedočkavě rozhlížel odkud se ke mně přižene, ale nepřihnala se. Vůbec tomu nerozumím. Vždycky na mě čekala! Dokonce i když najdu nějakou dobrůtku, nepřijde a nevezme mi jí. Vím, že byla nemocná, ale to já také. A uzdravil jsem se. Vůbec mě nenapadlo, že by to s ní mohlo dopadnout i jinak. Úplně jsem přestal proto chodit zahradou a čuchat, přesunul jsem se ke vrátkům a pořád ji vyhlížím a vyhlížím …

Barunka nikde není. Už ji nehledám, ale pořád vyhlížím. Při tom čekání u branky mě ale najednou napadlo, že když tu není Barunka, padá veškerá psí odpovědnost za moje páníčky na mne. Vždyť já je musím hlídat! Tak jsem se do toho dal. A na plný úvazek. Stal se ze mě stoprocentní hlídací pes. Sice jsem už dřív rád štěkal, ale to byla hra, hlídala hlavně Barča. A tato povinnost teď přešla na mě. No, určitě se nenechám zahanbit a taky se nikoho nebojím. Barunka mě to naučila. Takže místo vyvalování na sluníčku nebo pozorování okolí teď běhám podle plotu a na všechny štěkám. Protože se každou chvilku najde někdo, kdo se přiblíží blízko k mému domečku a to si nemůžu nechat líbit. Všichni musí vědět, že tady stále bydlí pozorný hlídací pes!

I Jana se změnila. Skoro nechodí na zahradu. Dřív se pořád s paničkou hrabaly v záhoncích a teď nic. Vídám se s ní jen v domečku. To si hrajeme jako blázni nebo spíš, jak mi moje nožky dovolí. Ale dlouhé procházky mám ještě zakázané a stejně – procházky bez Barušky by nebyly to pravé. Mohla by si Jana pořídit nového pejska, měl bych zase kamaráda. Ale chtěl bych nějakého malého, to by se to kámošilo lépe. Ale to se asi nepodaří, Jana má ráda, kromě mé maličkosti, i větší a hodně veselé psy. Tak se nechám překvapit. Hlavně, aby to dlouho netrvalo.

Ale přece jen mám novinku. Přišla k nám nová kočka. Je daleko menší než Flíček, asi tak velká jako já. Nebydlí doma, ale na zahradě a vůbec mě nehoní a dokonce se mě trošku bojí. Pořád mňouká a pořád má hlad. Panička s Janou říkají, že se buď ztratila nebo jí někdo už nechtěl. To je hrozné, neumím si představit, že by mě nebo Flíčka moji páníčci už nechtěli. A kdybych se ztratil, jéjej, určitě by mě hodně hledali. Ale tuhle kočičku asi nikdo nehledá, možná už u nás zůstane. No, tak to potom budou u nás kočky v převaze! Doufám, že s tím opravdu Jana rychle něco udělá.

06.06.2008 13:09:12
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one