Mám ZASE narozeniny, už 3.!!!

 
 
Ten čas ale letí, už jsou mi tři roky! Rád bych svůj život zase zrekapituloval, ale není moc co. Jsem stále stejně velký a stejně vážím. Takže drobínek. Chlupiska mi šediví až stříbrní, z hnědé barvy se stala jemně nazlátlá, prostě jsem světlounký stříbrný blondáček. Mám za sebou několik operací a narkoz, takže jestli se něčeho opravdu bojím, tak je to pan doktor. A pak ještě nemám rád česání a čištění oušek a zoubků, brrrrrrrr. Umím spoustu věcí, už vůbec nevím, co je to obojek a vodítko. Občas ukážu nějaký cvik a legraci přátelům mých páníčků a sklidím veliký úspěch. Vím, že štěkání je mocná čarodějka a celkem slušně se umím s paničkou proštěkat a domluvit se tak na spoustě věcí. Třeba na tom, kdy se chodí ven, kdy je čas na hraní a kdy nutně potřebuju klid na odpočívání. Což zahrnuje například sedět před televizí a poštěkávat, až paničce dojde, že jí má vypnout a já můžu jít klidně spinkat do pelíšku. Až na vyjímky se nerad kamarádím z cizími lidmi a cizími pejsky. Jana říká, že je to škoda, že přicházím o hodně kamarádů. Ale mě to neva, Jimi se kamarádí i za mě. A vůbec, hrozně mě baví hlídat domeček. Tam můžu teprve štěkat a řádit. Jimi mi někdy pomáhá, ale dost často hlídání nechává úplně a jenom na mě.
 
Celé léto se neslo tak trošku pracovně a výletně. Pracovně na zahrádce a výletně s paničkou. Mám do auta úplně prťavé kšírky, které teda nemám vůbec rád. Ale výlety s paničkou, to ano, to vydržím i ty kšírky.
 
Doma, na zahrádce dost často vedu boj s Jimánkem. Třeba o to, kdo bude blíž u paničky, kdo bude mít víc hraček, klacíčků a nebo kdo vyloudí víc dobrůtek. Musím se přiznat, že často vyhrávám, protože Jimák vůbec nebere boje vážně. Většinou to skončí tak, že běhá po zahradě jako šílenec, já na něj štěkám a hlídám si to své. A on snad ani neví, že prohrává, má ze všeho legraci. A já si pak můžu v klidu vychutnat zaslouženou odměnu. Zato venku, to je ještě rád, že ho ochraňuju. On totiž vůbec neví, že psi můžou být i zlí!!!
Třeba posledně: Potkali jsme takového bílého uštěkaného pejska, já se s ním moc nekamarádím a on si mě taky nevšímá. Ale k Jimánkovi se přihnal, ten můj chlupatec k němu sklonil hlavu, jako že ho očuchá a to cizí psisko se mu zakouslo do ucha. Jimi stál a nevěřícně koukal a byl jsem to já, kdo se k němu přihnal a zuřivým štěkotem zahnal agresora. Přiznávám, i zoubky jsem použil. A ten chlupatý bambula jen stál a koukal a ani nepoděkoval.  
 
Takže kromě toho, že musím hlídat domeček, musím hlídat i toho obrovského chlupatce před ostatními psy!
20.05.2010 09:37:42
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one