Můj první závod

Tak to jsem vyrazil jednou na procházku s Jarouškem. S ním nechodím tak často, spíš s ním řádím v domečku, proto jsem byl moc zvědavý, kam půjdeme. A bylo to moc zajímavé. Přišli jsme na místo, kde bylo hrozně moc pejsků a hrozně moc všichni štěkali a honili se. Škoda, že byli všichni moc veliký a většina vypadala jako Barča. Ale Jardík mi našel pár kámošů skoro mé velikosti, takže i já jsem se trošku skamarádil.

Jenže pak to přišlo. Najednou se všeobecný chaos změnil a všichni páníčci se svýma pejskama se seřadili, i my s Jarouškem. A víte, že jsem tam byl nejmenší pejsek? Koukal jsem, co se děje a viděl jsem, jak jeden po druhém odcházejí na louku, kde jsme si před tím hráli, a tam tak legračně chodí a zase se honí. No, moc jsem tomu nerozuměl.

A pak jsme přišli na řadu. Jaroušek mi nezapoměl ukázat, že má v kapse sýreček a taky mojí hračku, oblíbenou procházkovou kousací bambuli. Byli jsme na louce skoro sami, jen kousek vedle stál nějaký pán, který se usmíval. A Jarda mi začal dávat různé povely. Není jich moc, které umím, ale vím, že když něco udělám správně, tak dostanu odměnu. Tak jsem všechno udělal, jak nejlépe jsem uměl. Hlavně proto, že jsem věděl, že Jardík má pro mě samé dobré věci. Sedni, lehni, zůstaň a nebo popros. A taky hop a přines. Byl jsem určitě jednička, protože Jaroušek mi za každý cvik dal sýreček a pochválil mě. Když už jsem měl pocit, že jsem dost najedený a že je na čase mi hodit bambuli, odvedl mě Jardík k takovému velkému provázku a tam mě dal držet úplně cizí paní. To se mi moc nelíbilo, tak jsem sebou začal mrskat a chtěl jsem se rozeběhnout za Jardou. A navíc, Jarda se vzdaloval a přitom mi drze mával bambulí. A pak najednou provázek zmizel a Jardík na mě zavolal. Ani nemusel. Pelášil jsem za ním, co mi nožičky stačily. Cesta byla dlouhá a hrbolatá. Musel jsem přeskakovat veliké travní drny, ale na obíhání nebyl čas. Musel jsem přece dohonit Jardu a chytit tu bambuli. Dokonce i jeden kotrmelec jsem udělal, ale nakonec jsem Jarouška měl a bambule byla moje. A radost veliká, Jardík jásal a přetahoval se se mnou.

Potom mě vzal do náruče a dívali jsme se, jak další pejsci tropí podobné věci jako my a jak nakonec pejsci honí své páníčky. Když skončili běhat ti nejmenší, přišli takoví, jako Barunka a vše začalo nanovo. Všechno jsem pozoroval a pomyslel si, škoda, že Jardík nevzal i Barču, ta by jim určitě ukázala. A potom byl konec. Všichni páníčci si povídali a smáli se a pesové byli drbáni a hlazeni. A my s Jarouškem jsme při závěrečném vyhlášení obsadili 2. místo ve své kategorii pro nejmenší. A máme krásný diplom z Novoročního závodu – Ukaž, co umíš! Už se těším na příští rok, musím natrénovat hlavně ten běh na čas.

01.04.2008 16:14:58
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one