Nový příspěvek

V novém domově:

Tam, kam mě přivezli se mi vůbec nelíbilo! Nebyla taky ani maminka, ani brácha ani ségra. Dokonce ani žádní známí kamarádi. Bylo mi hrozně smutno. A jak jsem tak seděl a rozhlížel se v neznámém pokoji, tak jsem se rozplakal. Protože vím, že pláčem vždycky přivolám maminku. Tak jsem plakal a plakal, ale máma nikde. Místo ní se ke mně přitulil takový nedorostlý človíček, který mě zase začal tak pomalu hladit a já ho zkusil olíznout a on se smál a mě bylo hned veseleji. Už jsem věděl, že nejsem sám a taky, že kňourání nezabírá jen na mou maminku, ale i na lidi. To bylo bezva zjištění. V následujících dnech jsem zjistil i další důležité věci. Tak třeba, že v mém novém domově je hodně lidí a skoro všichni jsou moc rádi, když mě vidí. Čím víc mrskám ocáskem, tím víc mě hladí a drbou a chovají. A to bylo moc příjemné. Další poznatek – vrtění ocáskem a radostné olizování má za následek úžasné hlazení a další výhody plynoucí s radosti mých pánů. Zatím si ale nejsem moc jistý, kolik pánů v tomhle domě vlastně je. Tak můj páníček byl pro první dny jasný- Jardík. Hned si mě vzal k sobě do pelíšku, celé dny je se mnou doma, dává mi papat a kdykoli zakňourám, tak mě pochová. Potom tady je panička Jana – ta mě taky krmí a chová a mazlí se se mnou. Jenže každé ráno někam mizí. Páníček Mirek mi ani nedává papkat ani mě nehladí. Teda, jen občas a jedním prstíkem. Brzy začnu pracovat na jeho postupné převýchově ve vztahu k pejskům. Cítím, že to s ním není ztraceno. A pak panička babička a páníček dědeček. Ty jsou v patře pod námi a také mi dávají samé dobrůtky. Babička mi často nosí úžasné hračky a s dědečkem smím taky spinkat v jeho pelíšku. Jinak tady mají hrozné zvíře. Je obrovské, bílé, chlupaté. Nepodobá se vůbec ničemu, co jsem do téhle chvíle poznal. Budu ho muset později blíž prozkoumat. Zatím mě přehlíží, ale tuším, že se od něj v budoucnu nedočkám ničeho pěkného. A venku je taky pes! To mám teda radost! Když jsem ho poprvé uviděl, hned jsem se k němu chtěl rozběhnout, ale Jana mi to z nějakého důvodu nedovolila. Možná, že ten důvod bude v tom psovi. Je to zatím největší pes, kterého jsem viděl. A musím přiznat, že se na mě tak divně koukal …

Pomalu začínám zjišťovat, že jsem možná naletěl. Stala se hrozná zrada. Jakoby nestačilo, že každé ráno všichni někam odcházejí a já jsem sám jenom s Jarouškem, začal odcházet i on. A vůbec mě nenechal u sebe v pelíšku, ale strčil mě do kuchyně k paničce babičce. Sice to tady moc dobře znám, protože tady vlastně bývám stejně každé odpoledne se všemi, ale i dopoledne? Tak to ne! Budu protestovat, zahájím hladovku! A taky kňouravku, štěkavku, pískavku a výtivku!

Vypadá to, že je všechno marné. Prostě jsou každé ráno pryč. Vlastně každé ráno ne, někdy taky zůstanou, ale kdo v tom má mít pořádek?

14.05.2007 15:40:26
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one