Nový příspěvek

Po novém roce
Je pořád zima. Doma je teda teploučko, ale ty rána! Ještě se ani nestačím probudit a už abych šel ven, studil si tlapičky, někdy o bříško. Jenže panička trvá na tom, abych se ráno proběhl, vyčůral a tak dále. Často ji zkouším obelstít, všechno rychle vykonám a šupky hupky zpátky do domečku. Teprve dodatečně zjistím, že má potřeba je větší než se zprvu zdálo, ale umím to zamaskovat. Nenápadně se při hře ztratím za křeslo a tam dokončím vše, co jsem venku nestačil. Panička má po ránu často fofr a ničeho si nevšimne. Někdy si počkám, až jdu nahoru k Janě a ke stejnému účelu použiju její koupelnu. Tam je ovšem hned všechno vidět, takže vím, že kdykoli něco podobného vyvedu, musím urychleně prchnout do pelíšku, koukat ukřivděně a při hubování dost silně kulhat na místo činu. Aspoň k něčemu mi je teď ta nemocná nožička. I když to vypadá, že už moc nemocná není. Skoro mě už nebolí, jen mám v ní občas takový divný pocit. Ale kulhat jsem nezapomněl.


Zuby! Málem bych zapomněl. To byl taky dost příšerný den. A zase to způsobila Jana. Tak dlouho mi koukala do tlamičky a sahala na moje zoubečky až mě z toho úplně rozbolely a my znovu jeli za tím divně vonícím člověkem. Začínám se ho bát čím dál tím víc. Nikdy mi neudělá nic dobrého. Tentokrát to ale zprvu nebylo tak zlé. Vlastně do mě jenom jednou něco píchnul a já ani nestačil zívnout a už jsem chrněl. Probuzení jako vždy nezklamalo. Zase mě všechno bolelo a motala se mi hlavička. Když jsem trošku ovládnul jazyk tak jsem zjistil, že moje zoubky dost prořídly. Ale ty, co zůstaly, bolely daleko víc než dřív. Nemůžu papat ani nikoho olizovat. Budu jenom ležet a nechte mě umřít. S těmto pocity jsem zase usnul. Když jsem se probudil, už se ta bolest nezdála tak veliká. Taky proto, že u mě byla panička a chovala mě a hladila. Taky mi dala olízat prsty a měla na nich nějakou dobrou kašičku. Strach jsem dostal když přišla Jana. Úplně jsem se vylekal, že mě zase někam odveze, hned jsem se za paničku schoval a ten strach mě dokonce celého roztřásl. Tak Jana raději odešla.
Uběhlo pár dnů a já najednou zjistil, že mě vůbec nic nebolí. Mohl jsem úplně normálně papat a taky zase pořádně kousat všechny moje hračky a taky všechny kradené věci. Tak jsem vzal Janu na milost a zase jí vítám a hraju si s ní.


Chodíme teď hodně na procházky a já se učím poslouchat. Většinou mi to připadá dost zábavné, protože poslouchání je vlastně další nabízená hra od mých páníčků. I když mám někdy jiné plány jak strávit svůj volný čas v parku, panička nebo Jana si na mne vždy něco zajímavého vymyslí a já jsem hned zvědavý a musím za nima běhat a sedat si nebo lehat nebo zůstat na místě. Raději jsem vám to všechno popsal v kapitole – Učíme se poslouchat.


Po těch dlouhých dnech, kdy jsem se pohyboval převážně doma nebo na zahradě, začínám konečně objevovat ten veliký svět. Téměř všechno se mi v něm zamlouvá. Nejvíc jiní psi. Nikdy jsem netušil, že kromě mě a Barči je okolo nás tolik jiných pesanů. Hrozně bych se chtěl se všemi kamarádit, ale panička mě před nimi bere na ruku. Akorát před těmi malými ne. Hned toho vždy využívám, vrtím ocáskem o 106 a rád bych se honil a hrál si. Už máme s paničkou vytipovaných několik psích kamarádů, kteří si se mnou hrají a nehrozí mi od nich žádné nebezpečí.
Tady musím říct, že panička i Jana se o mě pořád hodně bojí. Často mi na prosto nesmyslně zakazují tak zajímavé činnosti jako například honění dětí a cyklistů, hry se psy, kteří se ke mně musí ohýbat, skákání z lavičky, postele, křesla, sedačky, běhání o překot ze schodů, kradení věcí Barče a následným dalším veselým hrám. Taky nesmím podlézat pod plotem nebo ochutnávat zajímavé, voňavé a jedlé nálezy.
Co mě ohromě baví, je štěkat. To totiž zakázáno nemám, a proto toho využívám každou volnou chvilku. Ono se totiž vždycky něco najde. A to potom přijde Jana, společně prozkoumáme situaci nebo věc, na kterou štěkám a pak jsem většinou pochválen a za upozornění nebo za nález. Taky jsem se naučil štěkat na svoje páníčky, když si mě nevšímají. Krásně to na ně zabírá, takže toho využívám každou chvíli. Nebo štěkám samozřejmě na všechny zvuky, které slyším. To je nejlepší v noci, když je všude ticho, a proto je slyšet každé šustnutí. Noční štěkání ovšem není tak oblíbené jako denní.

23.07.2007 15:31:14
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one