Nový příspěvek

Velká jarní změna
Samozřejmě, mám na mysli tu akci – důvěrně a s odstupem času ji nazývám – z chlupatce je plešatec.


Prostě jsem jel jednou ráno s Janou do práce. Občas tam s ní jezdívám, protože to beze mne zkrátka asi nemůže vydržet. Tam můžu běhat a čmuchat po několika velikých místnostech jak se mi líbí. Nebo jí odpočívám na klíně, když chci spinkat a ona přitom něco kutí na stole. Ale tentokrát jsme odpoledně nejeli zpátky do domečku, ale někam jinam. Napřed ovšem byla procházka v parku, kde bylo spousta pejsků a já jen valil očička. Vrtěl jsem ocáskem o 106 a taky se někdy trošičku vylekal, když se přihnal nějaký veliký psí kámoš. Při čuchání jsem přemýšlel, co má Jana v plánu, že jsem tak daleko. Až to bylo najednou jasné.

Procházka skončila u dveří, za kterými to vonělo naprosto úžasně psovsky. Ale já si tam nepřišel hrát. Začalo to z té horší stránky. Byl jsem důkladně vykoupán, rozčesán a postříkán různými voňavými nesmysly. A potom dlouze prohlížen nějakou úplně neznámou paní. Při všech těch akcích jsem se trošičku bál, ale zároveň jsem cítil, že mi nikdo nechce ublížit a že ruce, které se mnou manipulují jsou nezvykle jemné a příjemné. Nakonec ale došlo na nejhorší. Jakmile jsem přetrpěl čištění oušek a očiček a stříhání drápků, nastoupil ten odporný fučák. Doma se ho vždycky snažím kousnout. Tady jsem ale trpělivě stál a dělal, že ho nevnímám. Ale měl jsem malou dušičku a přál si, aby to už skončilo. Když jsem byl úplně suchý, měl jsem zbrusu nový ohoz. Vypadal jsem jako nějaká šedá koule, možná jsem byl dokonce podobný Flíčkovi, jak jsem byl celý načechraný. A pak to šlo ráz na ráz. Neznámá paní vzala další vrčící věc a začala mi rejdit po zádíčkách sem a tam. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Nic mě nebolelo a přece jsem cítil, že se něco mění. Potom vzala nůžky, těch se teda vůbec nebojím, Jana je také na mě často vytahuje. Ale tahle paní začala šmikat na všechny strany, ani jsem jí nestačil uhýbat. To už se mi zdálo přece jenom dost, tak jsem zkusil protestovat. Jana mě teda podrbala za ouškem a začala ne mě tak hezky mluvit, že jsem se překonal a vydržel jsem stát až dokonce té divné procedury. Protože konec byl už za chviličku. Pak jsem stál na zemi, můj chlupatý a načechraný kožich nikde a já byl najednou holý jako moji plyšáčci. Ale neměl jsem čas to zkoumat. Byl jsem na zemi a mohl jsem konečně prozkoumat tu voňavou místnost celou. Zjistil jsem, že tam jsou další psi, o hoooodně moc větší než já a úplně bez chlupů a koukají na mě z té výšky a jsou takový smutní, ale vůbec mi nechtějí ublížit. Očuchal jsem jim nožky kam jsem dosáhl a šupajdil dál. Na cestě jsem musel přelézt takovou černou nehybnou hromadu a když jsem jí konečně překonal, tak ta hromada na jednom konci otevřela oči. Páni, takovýho psa jsem nikdy neviděl a fakt se vylekal. Ale černá hromada se dál nehýbala, oči se zase zavřely a já pokračoval dál. Nakonec jsem našel stejné pejsky jako jsem byl já. Tak jsem se s nimi vítal a chtěl si hrát, ale to už tady byla zase Jana, byl jsem uloven a musel jsem proti své vůli opustit všechny tyhle zajímavé a voňavé místnosti. A jelo se domů.


Teprve doma jsem měl možnost v klidu zjistit jak velikou změnou prošel můj kožich. Žádný jsem neměl! Hurá, konečně teď nebude žádné česání a tahání. A vypadám dost dobře, konečně vynikne můj zvědavý čumáček, veselá očka a špičatá ouška.


A nemyslím si to jen já, i panička mě po svém návratu hodně obdivovala, Baruška na mě také mohla oči nechat a myslím, že i na našich procházkách jsem učaroval nejedné psí kamarádce.

04.09.2007 11:52:30
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one