Povídání o vodě

Povídání o vodě
Voda – dlouho jsem nevěděl, k čemu je ještě dobré to mokré něco, co se hodí jenom tak na pití. A koukal jsem jako blázen. Jednou pustila na zahradě Jana vodu z hadice a do Barušky jako když střelí. Vyrazila k ní, to, že mě porazila ani nemusím zdůrazňovat, a vrhla se po proudu vody, která stříkala z hadice. Vypadala, jako když bojuje s nějakým silným a neviditelným nepřítelem. Skákala a cvakala zubama a Jana se smála a hadicí pořád hýbala, asi chtěla Barču naštvat. Docela se jí to dařilo. Za chvilku byla Barča úplně mokrá, ale vůbec jí to neodradilo, naopak byla ještě bojovnější.

Chtěl jsem se taky připojit, ale když jsem viděl ten mazec, tak jsem jen stál a pozoroval, kdo vyhraje. Pravděpodobně to skončilo nerozhodně, protože když začala Baruška chňapat Janě po rukou, tak Jana vodu vypnula a byl konec. Barča sice ještě párkrát kousla do hadice, ale voda nikde. To byla moje chvíle, hned jsem přiběhl a začal zkoumat, co je na té hadici tak zajímavého. Kromě toho, že byla mokrá, tak jsem na nic nepřišel. Ale Janu to moje zkoumání zaujalo, takže Barču zavřela a vodu znovu pustila. Voda začala téct a já pořád nechápal. Jenže v tom na mě Jana trošku cákla vodu. A v tu chvíli jsem vše pochopil. Voda na mě útočí a proto je třeba jí zneškodnit. Barča mě z kotce velice bouřlivě povzbuzovala a já se dal do boje. Přece to nemůže být tak těžké, musím rychle chňapnout po tom proudu a držet. Jenže voda, to není Jardíkova ponožka, kterou chytnu a nepustím. Voda mi v tlamičce vůbec nedržela, pořád se někam ztrácela a nová na mě studeně dorážela a já musel cvakat a chňapat co mi síly stačily. Jenže než jsem mohl vymyslet tu nejlepší taktiku, tak Jana vodu vypnula a bylo po boji. Teprve teď jsem si všiml, že jsem celý mokrý, ale to mi vůbec nevadilo. Právě naopak, stejně bylo vedro, tak jsem byl aspoň osvěžený. Ale celá ta věc mi nedala pokoj. To by tak bylo, abych měl nepřítele na vlastní zahradě. Hned mi bylo jasné, že budeme s Barčou ta správná dvojka, vodu v hadici je třeba zakousnout, zadávit a zardousit. O té doby pozoruju konec hadice stejně pozorně jako Barča a moje ouška začala poznávat to cvaknutí – znamení, že za chvilku vytryskne proud. Musím tedy přiznat, že když jde do akce Barča, tak se nemůžu přiblížit. Ona pak vůbec nevnímá a snadno bych přišel k úrazu. Tak aspoň okoukávám co všechno je třeba, abych měl úspěch. A potom, když je zavřená, tak jí plně nahradím. Doufám, že v brzké době bude vítězství naše.


A pak znám ještě jednu vodu. A nemyslím tu ve vaně, tu rád nemám, ale nebojuju s ní. Poznal jsem, že jsou místa, kde je ještě víc vody pohromadě a taky je tam většinou hodně dětí pohromadě a to já mám rád, to bývá potom veliká legrace. Takže když jsem poprvé přišel na kraj té velké vody, ani jsem nevěděl, co bude následovat. Popoběhl jsem vodou, příjemně mi chladila tlapičky a trošku nepřátelsky cákala na bříško. Trošku jsem po ní chňapal, ale musel jsem přece doběhnout za dětma a hrát si s nima. Kdo mohl tušit, že země pod pacičkama najednou skončí a voda bude všude. Hned jsem si vzpomenul, jak to bylo hrozné, když mě Jana koupala ve vaně a já se málem utopil. Začal jsem tedy zase okolo sebe zběsile mávat tlapičkama a chtěl se vrátit zpátky na břeh. A hele, země se zase vrátila pod moje nožky a já zase běžel. Ale byl jsem tedy pěkně naštvaný. Začal jsem po vodě ještě víc kousat a hrabat do ní a vůbec jsem se jí snažil zastrašit a zneškodnit.

A najednou jsem si všiml, že Jana s paničkou jsou v té vodě taky. Tak jsem se k nim rozběhl a země se zase ztratila a já musel zase rychle pohybovat nožkami a najednou jsem na to přišel. Ve vodě se dá plavat! Panička i Jana mě moc pochválili, ale já zase mazal na břeh. Tam je bezpečněji a hlavně tam mám větší šanci vodu přemoci. Takže jsem běhal po břehu, kousal do vody, občas na zavolání paničky trošku poplaval k ní, ale ne moc daleko, abych se mohl včas vrátit. Bylo to hrozně zajímavé, ale přirovnal bych to k boji s kocourem Flíčkem. Měl jsem pocit, že nikdo nevyhrává a dokonce i chvílema měla voda navrch. To když mi vběhla do čumáčku a já musel kýchat a kašlat, abych se jí zbavil. Takže ten den stejně nikdo nezvítězil. Pak byl večer a my jeli do domečku. Určitě to ale nebylo poslední setkání s vodou, pořád s ní mám nevyřízené účty.

01.11.2007 10:50:55
nackinsn55

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one