Agility 2012

 

Napřed se jen okrajově zmíním o mistrovství České republiky 2011 v agility ve družstvech, kterého jsme se zúčastnili. Můj sen první noci, že se diskneme na 2. překážce byl splněn a opravdu jsme se hned diskli. Trapně školácká chyba, ale chybami se člověk učí. To ve druhém běhu jsme se diskli v poměrně těžší sekvenci. Na naši adresu jsme si vyslechli pár oprávněných poznámek o začátečnících, kteří lezou na mistrák, ale vůbec mi to nevadilo. Zážitek a zkušenost, kterou mi tento víkend dal, byly ohromné. Na vlastní oči jsem poprvé viděla naši agilitní špičku v akci, viděla jsem, jak se opravdu běhá, úžasné nasazení týmů, soudržnost agiliťáků a radost z dosažených výsledků. Na tyto naše první velké závody nikdy nezapomenu.

 

 

V roce 2012 jsme bez problémů dosplnili požadavky pro přestup do kategorie LA2 a závodili dál. Myslím, že víceméně úspěšně. Jimi běhá s obrovským nasazením, chutí a nic ho nerozhodí. Přeučili jsme zóny na zastavované, trošku problém jsou nástupky, někdy odložení na startu. Jimi dokáže běhat ve větším klidu (na rozdíl od většiny beardetek při běhu neštěká), je soustředěný a pomalu začínáme tvořit tým. Já se snažím, jak můžu, ale většinou to nestačí L  naštěstí Jimi nepozná, že dělám chyby a nezlobí se na mě, z každého běhu má obrovskou radost. A já vlastně taky J

 

 

Mistrovství agility pro bearded collie, Jihlava

 

Na místo jsme dorazili v sobotu, koná se klubová výstava. Máme s Jimánkem předvádět ukázku dogdancingu. Asi náš první dogdancing, kdy nemám vůbec žádnou trému. Můžu mít pamlsky, případně si jakkoli měnit sestavu. Přesto přípravu nepodceňuji a určitě měsíc poctivě v parku secvičujeme jednotlivé prvky. Na písničku Strong Enough (Cher) máme sestavu  - snaha byla o pár freestylových prvků, které jsou divácky atraktivnější než heelwork, bohužel, při nich ztrácím nad Jimánkem kontrolu. Musím opatrně J

Přestávka na výstavě je jeden velký frmol, štěkání, volné pobíhání beardetek a všeobecné korzování vůbec. A my nastupujeme na naše sólo!

Začátek nemá chybu dokud se nedostaneme k uvolněné freestylové pasáži – skoky přes nohy. Hned prvním skokem doletí Jimi do diváckého stanu a začne se kamarádit s přítomnými beardetkami. Musím si pro něj dojít a diváci mají radost, že i vycvičená beardetka stále zůstává „veselá a hravá beardetka s vlastním názorem na věc“. Plynule navazujeme v tanci a Jimi celkem vnímá a pracuje s chutí. Trošku sice pošilhává po okolí, co kdyby bylo zase někde něco zajímavějšího (ví, že někde určitě ano!!!), ale já si ho už nepouštím z dosahu. Necelé 4 minuty a je tady finále a konec. Opouštím myšlenku, že Jimi odcouvá přes celý plac a zakončuji klasickou úklonou na ruce. Chyby nechyby, sklízíme potlesk a Jimi samozřejmě dobrou odměnu a balonek. Jimánek si jde užít přátelství ostatních beardetek a já probrat se známými, co je nového J

 

Neděle. Krásné počasí, výborná organizace, skvělí lidé, co si přát víc? Začínáme agilitit. Jako rozhodčí přijíždí Veronika Vostrá. Mimochodem, protože jsem byla zvědavá, jaké staví parkury, zajela jsem si k ní na dvojzkoušky začátkem července. Byly super, dali jsme 1. a 2. místo. Takže i dnes staví krásně běhavé a pro beardetky přiměřeně těžké (lehké) tratě. Napřed hra. Jen se tak zahřát a rozběhat se. Jimi má krásné odložení na startu (po dlouhé době!!!), a shazuje jednu skočku, slušný čas, 4. místo, jsem spokojená. A pak to začíná.

Jumping. Trať není těžká, jedna, dvě pasti, které se dají odhadnout, nějaká rozlišovačka, ale říkám si, že pohoda … a on zatím disk! Opět klidné odložení, pár sekvencí a pak se Jimi zamotal a přetočil v látkovém tunelu, vyběhl asi o půl metru vedle a s hroznou radostí, se vrhnul na první skočku, kterou uviděl. Bohužel, nebyla v pořadí… Nevadí, dokončujeme dál celý běh, samozřejmě, bez chybičky. Změřený čas by, i se skočkou navíc mimo trasu, stačil na první místo. Můžu se zlobit akorát tak na sebe, Jimi dal přepychový běh a zamotat v látkáči se může každý. A protože jsem mu utekla, vyhodnotil situaci jak nejlépe uměl.

A je postaven open. Měníme startovní pořadí, půjdeme s Jimim jako poslední, aby závodnice s více beardetkama měla plynulejší starty. Opět pár chytáčků, ale hezká běhavá trať. Hned první kombinace mi dá na přemýšlení – jsou tři varianty vedení, kterou zvolit? Navíc v rovném směru tunel jako past. No co, o mistra nám už nejde, tak si vyzkoušíme něco nového a zariskujeme. Opět vzorné odložení (dneska už 3. co se to s tím psem děje?) Pak volím rychlou variantu, i když tohle vedení ještě nemáme s Jímou moc zažité. Všichni ostatní jdou na jistotu a psy otáčejí kolem vnitřní bočnice téměř o 360°. Jimi nezaváhal a v tempu točí kolem vzdálenější bočnice. Do tunelu ani nemrkne a letí kam ukazuji. Málem jsem se zase nechala unést radostí, jak to hezky udělal (něco podobného jsem udělala loni) a ztratila nad ním kontrolu. Naštěstí následuje lehký úsek. Jen si ještě pohlídat náběh do slalomu, Jimi je trošku začal flákat, ale dneska jde vzorně. Áčko, houpačka, kladina – nástupky i sestupky v pořádku. Poslední tunel a skočky. Jimi je v cíli s čistým během a nejrychlejším časem. Je to šikulka, můj největší chlupatý šikulka.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one