Dogdancing – Mistrovství republiky – podzim 2011

 

Od začátku jsem měla tušení, že je to dost drzost, přihlásit se na republiku, když nemáme za sebou jediný, aspoň maličký dogdancingový úspěch …

Ale když si to pořádně proberu v hlavě, vlastně máme úspěchů řadu: vydrželi jsme, pořád nás to baví, děti v parku Jimánka milují a je to fakt výzva – naučit Jimiho cvičit bez dílčích odměn po každém cviku.

 

Problém číslo jedna: na několik měsíců přestat s agility (tréninky i závody), protože jinak se Jimánek prostě „nepřepne“.

Problém číslo dvě: vybrat hudbu a vhodnou sestavu na heelwork.

Problém číslo tři: najít někoho, kdo s námi bude ztrácet čas a radit a radit a zlobit se a zase radit.

 

Kupodivu, hudba mi tak nějak spadla do klína sama. Originál písně Alenka v říši divů, český text známý od Karla Zicha. Žádná extra délka, něco přes 3 minuty, pro nás akorát. Hezké střídání pomalých a rychlejších pasáží a žádný náročný kostým. Budu v růžovo-světlemodré, abych kontrastovala s barvou Jimiho. Flitrovou sukni jsem si pořídila speciálně pro tuto příležitost a ve stejné barvě květiny do vlasů. Škoda, že Jimi nemohl mít v učesané palmičce stejnou úžasnou růžovou květinu, jako já. Byl v ní dokonalý … J  bohužel, pravidla a rozhodčí jsou neúprosní …

 

Začátkem září poslední agi závody a potom vnucení se Aničce na tréninky. Anička nás už znala z Chotěboře, takže věděla, že lehké pořízení s námi není. Ale trpělivě mi ukazovala moje chyby a chválila každý náš pokrok. První větší úspěch byl, když cca po 6 týdnech tancování Jimi vplul na cvičák rozhlédl se a začal štěkat. V lidské řeči by to znamenalo: Nezdržuj, jdeme na to, hrozně se těším J tímto dnem jsem se začala těšit i já J

 

Poměrně brzy jsem dala dohromady i celou sestavu. Přesně podle návodu – když vám sedne hudba, vše se vymýšlí snáz. Jednotlivé pasáže jsem si rozdělila na kratší úseky a začala jednotlivé cviky spojovat. Abych Jimánkovi měnila prostředí, jezdili jsme cvičit po parkovištích, různých travnatých plochách i do vestibulu metra. Oproti očekávání jsme nebyli vyvedeni zřízenci, ale s úsměvem sledování cestujícími i zaměstnanci. Také jsme jednou zkusili halu a koberec a Jimi vypadal, že ho nemůže nic rozházet. Cvičil poměrně s chutí, ale samozřejmě měl chvilky, kdy se „zakoukal v dál“, možná si v tu chvíli vzpomněl na agilitění a zasnil se. Problém u něj jsou (a navždy zůstanou) náhlé zvuky: zazvoní mobil, někdo se od srdce zasměje, zakašle, prásknutí dveří, … vše znamená Jimánkovo zahledění někam? a přemýšlení, zda to není výzva k něčemu zajímavějšímu. Protože času bylo hodně, zkoušeli jsme různé situace a hlavně, nikde žádná odměna. Vždy na začátku cviku a většinou celý cvik jsem ukázala Jímovi ruce – že jsou prázdné – a pak se cvičilo. A Jimi pomalu zjišťoval, že ta úžasná panička vždycky něco výborného odněkud vydoluje. Začal cvičit, když balonek ležel pár metrů od něj, cvičil, když talířek s odměnami byl vedle na lavičce, cvičil, když na něj z 10 cm doráželi ostatní psi z parku a já jsem měla pocit, že se mi tu naši dogdancingovou smůlu přeci jen podaří prolomit.

 

Protože jsem stejně nečekala žádný zázrak, na závody se mnou nejel nikdo z rodiny ani ze známých, žádný fotograf ani video. Naštěstí mě neopustila Anička a kamarádi z Chotěboře a tuto chybku napravili.

Ráno jsem byla dost nervózní, hlavně kvůli našemu trvalému problému – Jimi musí být v autě, pro vytrvalé nekontrolované štěkání. Naštěstí bylo parkoviště hned vedle budovy, první problém odpadl. Po zkušenostech z minula jsem věděla, že žádný velký trénink nezvládneme, Jimi štěká, je nesoustředěný, tak jsem mu jen ukázala koberec, taky hlediště s prvními diváky a vrátila ho vřískajícího do auta. Sama jsem si jen krokovala sestavu, víceméně pro svůj klid.

A protože nám o nic moc nešlo, celkem v klidu jsem si užívala první divizi a první závodníky. Tep se mi trošku zrychlil, když začala naše divize. Dala jsem si jediný cíl: provést Jimánka celou sestavou v pozornosti, s vrtícím ocáskem a stylem na jaký je zvyklý – legrace musí být, jinak mě to neba J

V praxi to znamená víc na něj mluvit a hlavně nezapomenout chválit i za drobnosti. Trošku mě rozhodil už na začátku, kdy poměrně jednoduchý cvik neudělal tak pěkně jak jsem byla zvyklá. Protože jsem ho neopravila, ihned toho vzápětí využil a místo osmiček mezi nohama na mě začal skákat a dožadovat se nějaké rychlejší akce. Naštěstí byla v sestavě po několika vteřinách. A pak začal konečně „šlapat“ a vrtět si ocasem, vysmátá chlupatá tlama, prostě Jimánek. Občas mu něco trvalo déle, ale já byla každou vteřinou uvolněnější. Prostě pohoda, vždyť je to jenom Mistrovství republiky, ne?

A šup, je tady konec! No, pár chyb, a některé fakt do očí bijící, tam byly. Ale taky tam byly vzorné přechody a přesné polohy. Alespoň v mém měřítku, přesně tak, jak jsem to Jímu učila. Vrtění ocasem neustávalo ani při couvání, které Jimánek jinak moc nemusí a hlavně: jeho zájem o okolí byl naprosto zanedbatelný! Taky pořád viděl moje prázdné ruce a cvičil! Můj cíl, naučit ho tančit bez odměn za jednotlivé cviky, byl splněn! Sestavu jsme dokončili a já byla velice spokojená. A Jimánek taky, přece jen nakonec dostal oblíbené masíčko a jako vždy na něj čekal balonek!

 

Kromě mojí velké spokojenosti s Jimánkovým výkonem, co napsat na závěr?

Dogdancing se pro nás stává uzavřenou kapitolou. Nestačila jsem za ten krátký čas proniknout do všech tajů a záludností, ale jedno jsem pochopila. Je to sport o čistě subjektivních pocitech a názorech rozhodčích. Nebudu toto víc rozvádět, ale s obrovskou a přitom vesměs přející skupinou agiliťáků, se to nedá srovnat. Za svou krátkou (a ne moc úspěšnou) dogdancingovou kariéru jsem poznala v Chotěboři úžasnou partu kamarádských pejskařů, ovšem ani oni nevyváží  „ty opačné“!

Budeme se s Jimánkem dál snažit o nové a nové triky, dál bavit děti v parku a občas i ve školce nebo ve škole. Protože láska k dogdancingu ve mně zůstává. Stále budu sledovat a obdivovat skvělé výkony dogdancingových týmů. Dneska už ale vím, že my k nim nikdy patřit nebudeme.

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one