Working testy

 

Když se objevila na klubových internetových stránkách informace o Working testech pro bearded collie, neváhala jsem ani chviličku a hned se na ně přihlásila. Tyto testy jsou podle zkušebního řádu Velké Británie a v této zemi jsou poměrně prestižní záležitostí. Jimánek (v té době 1,5 roku starý) uměl chodit u nohy, aportovat, odložení, přivolání – prostě celou základní poslušnost. Žádná extra velká přesnost, ale radost a nadšený projev. Cvičíme pouze v parku nebo na poli, výjimečně se dostaneme na cvičák, takže se často Jimi nechá rozptýlit okolím. Ještě v zimě jsme absolvovali trénink v Plzni pod vedením Jany Ježkové a dostali překlad všech 4 stupňů zkoušky. Popsala bych to jako směs obedience a poslušnosti z mezinárodního zkušebního řádu. S jedním velkým rozdílem. Za každý cvik musí pes dostat minimálně 80% bodů, některé cviky je možno s bodovou ztrátou a pouze jedenkrát opakovat. Bodová ztráta v tomto případě je tak velká, že cvik musí být na podruhé splněn výborně. Cviky mohou být přeházené, žádné pořadí není nařízeno. Není ani stanoveno, zda pes je „na place“ sám a nebo zkoušku skládá víc psů najednou. Prostě beardedka musí prokázat, že je přiměřeně veselá a přitom ovladatelná, není plachá ani hysterická, ideálního chování vůči lidem i dalším psům, umí aportovat a taky používat nos –  a toto bych ráda zdůraznila.

Zkouška Primary je splnitelná (myslím) jakýmkoli psem, který umí chodit na vodítku a občas už slyšel nějaký ten povel. A musí znát povel Fuj – je zde odmítnutí nalezeného papání J 

Zkouška Junior je nepatrně rozmanitější, nicméně žádné zásadní cviky tam nejsou. I tuto zkoušku by velká většina psů měla bez problémů splnit.

Zkouška Intermediate má už určité záludnosti a rozhodně je třeba aspoň párkrát některé cviky vyzkoušet. Například odložení  - přivolání – a následné položení psa do čtverce (případně k bodu určeného rozhodčím). Nebo vyhledání ztraceného předmětu psovoda. Také vyžadován klasický aport.

Zkouška Senior je konečně ZKOUŠKA. Tady už se opravdu vyžaduje vzorná chůze, různé způsoby odložení za pochodu, také 5 min odložení - psovod v úkrytu, skoky, vyhledání cizího předmětu apod.

 

Pro nás nejhorší cviky:

Odložení – pro Jimiho nuda a ztráta času. Často štěká a vrtí se.

Prohlídka stojícího psa rozhodčím – Jimi se jde okamžitě kamarádit, což není problém u nižších stupňů, ale na Seniora to nestačí. Prostě to není výstavák.

Vyhledání ztraceného předmětu: Jimi NIC nenajde, dokud na to nešlápne nebo mu věc neskočí sama do tlamy. Ovšem nosit umí všechno.

 

Jihlava 27.-28.3.2010, rozhodčí Margaret Buckley a Elizabeth Kershaw z V. Británie

Jdeme na 1. a 2. stupeň. Všichni přihlášení chodí na střídačku k jedné nebo druhé rozhodčí. Samozřejmě, že každý chce k té „hodnější“ – E. Kershaw. Na nás, jak jinak, připadla přísnější M. Buckley. Jimi šlape moc hezky, odmítačka v pohodě, odložení i vše ostatní plní Jimi jako vždy.

I na 2. stupeň jdeme k Margaret. No nic, nervozita skoro žádná, Jimi pracuje celkem spolehlivě. A je tady přinášení předmětu psovoda. Jimi by pro aport dal duši, nebojím se. Jenže ve vteřině odhození se něco „semlelo“ za námi a Jimi se otočil a prošvihl hod. Takže na povel přines na mě kouká, štěká, skáče, točí se dokola a tím naznačuje: přinesu cokoli, ale musíš přece něco hodit. Blednu a v duchu si nadávám za takovou školáckou chybu. I rozhodčí je zmatená, snaží se pochopit, proč doteď úspěšný pes skáče jako šašek a neběží pro odhozenou věc. Trapně vysvětluji, že neviděl odhození a neví kam a pro co běžet. Pravidla jsou přísná, rozhodčí nás nechá sice cvik opakovat, ale bodová srážka bude vysoká, Jimi nesmí zaváhat a udělat chybu, jinak neprojdeme. Ale pro Jimánka, natěšeného na nošení, není druhý pokus problém, s obrovskou radostí mi nese aportík. Body sem, body tam, i druhou zkoušku máme v kapse.

A pak už jen sleduji zkušenější beardetky jak splňují další stupně. Snažím se zapamatovat co nejvíc, vždyť příště na ně půjdeme také!!!

 

Jihlava 29.5.2011, rozhodčí Liz Jay a Jana Ježková

Jdeme na 3. a snad i na 4. stupeň. Máme trošku výhodu, Jimi letošní jaro už složil zkoušky ZZO a BH, vím, že je víceméně slušně připraven. Hned ráno jdou na řadu ti nejúspěšnější z posledních WT, čeká je poslední zkouška - Senior. Nastupují tři beardedky, dvě z nich jsou úspěšné. Pouze Sára neskočila dálku, což je paradox, Sára je několikanásobná mistryně v agility. A potom od začátku. Obě rozhodčí jsou o něco mírnější než na minulých zkouškách. První a druhý stupeň probíhá bez problémů. Je vedro, s Jímou jdeme na řadu okolo 15. hodiny. 3. stupeň skládáme jen dva, na 4. (v případě úspěšnosti) půjdu s Jimánkem jediná. Chůze – Jimi je drobátko nesoustředěný, ale dá se. V pořádku je odložení s přivoláním. Tříminutové odložení Jimi zvládnul, stejně jako aport. Přivolání se zastavením je trošku na hraně, Jimi zalehl o něco dál, než se paní rozhodčí zdálo správné, cvik splněn, ale bodíky jdou dolů. Prohlídka stojícího psa pes na prověšeném vodítku – vysílám vodítkem signály, že sochy jsou nejlepší. Splněno. Skok vysoký. Jimi napodobuje Sáru – jako agilitní pes neskočí 50 cm překážku. Dá druhý pokus a body jdou dolů. Vyhledání mého ztraceného předmětu. Tohle jsme nacvičovali nejvíckrát. Jimi ví, že cestou zpátky něco je, ale neumí to najít, používání čichu absolutně nechápe. Takže má naučen návrat cca 30 kroků a tam zmateně pobíhá a točí se, hledá očima, až náhodou najde. Kupodivu, dnes mu to klaplo okamžitě, našel a přinesl. Mám trošku pocit, že svou totální neschopnost během tréninků vyhledávání na mě jen hraje. Zkouška je hotová, mám velikou radost a čeká nás zkouška nejvyšší.

V přestávce se fotí úspěšné beardetky z rána (do ročenky), pár fotek se udělá i s námi – co kdyby nám ten Senior klapnul.

A už nastupujeme. Čtvrtý stupeň je celý bez vodítka a to je pro Jimiho lepší. Vodítko bere pořád jako procházku, ale bez vodítka ví, že se cvičí. Jeho chůze nemá chybu, stejně jako všechny odložení a přivolání. Vysílačka k batohu je v pohodě, taktéž odvolání. Skoky (75 cm výška a 150 cm dálka) bez problémů. Prohlídka psa rozhodčím je zvládnutá za ohromného mávání ocasem a poposkakováním. Rozhodčí ale Jimiho obdivuje za dosavadní výbornou práci, jeho pokusy o seznámení ignoruje a píše nám body. A jdeme hledat ztracený cizí předmět ve vzdálenosti cca 40 kroků. Limit 3 minuty. Pro nás momentálně nejtěžší cvik, bodová ztráta za zkoušku je dosud minimální. Dostávám prosvitnou umělohmotnou odměrku na tekuté léky a je mi jasné, že tohle Jimi nikdy nenajde a kdyby našel, stejně nepřinese. To jsou pro něj v normálním životě fuj věci. No, Jimi odměrku skoro ihned našel. Z videa je patrné, že do ní „cvrnkl“ nosem a potom poctivě, celé tři minuty hledal, co jsem to vlastně ztratila. Je to moje zlatíčko, tak se snažil. S ukončující hvizdem paní rozhodčí jsem mu tam aspoň odnesla kapesník, aby měl pocit, že se nesnažil zbytečně. I když zkoušku nemáme, Jimánek pracoval celý den na jedničku a neudělal vlastně jen to, co jsem ho nenaučila. Takže za rok to zkusíme znovu!!!

 

Řásná u Telče 29.4.2012, rozhodčí Margaret Buckley

S Jimánkem jsem už moc necvičila, prakticky jsme se soustředili pouze na odložení, prohlídku psa a vyhledání předmětu. Jimi je tedy naučen nosit snad všechno, co mu ukážu a nebo hodím. A v nošení víček, zátek a špuntů je přeborník. Jenže dva dny před odjezdem se přestal pro předměty vracet do vzdálenosti 40 kroků, takže je mi jeho nošení na nic. Samozřejmě, že nos má pouze na ozdobu, nečuchá, hledá očima a to ještě hodně mizerně. Pro nás platí stále to samé, pokud mu „to něco“ neskočí samo do tlamy, tak nic nenajde. Zkusím druhou zkouškovou variantu – vyhledání předmětu ve čtverci 11x11m. Snad něco uvidím a povelama Jimiho dotlačím k předmětu. Až na něj šlápne, vím, že ho přinese. Budeme na to mít zase tři minuty, snad, snad …

Do Řásné jsme dorazili už v sobotu a na klubové výstavě převzali ceny za: klubového pracovního šampiona, nejlepšího pracovního psa za r. 2011 a nejlepšího agilitního psa za r. 2011. Pro mě je to krásná chvíle a poctivě cpu během celého vyhlášení Jimiho sušeným masem a dalšíma mňaminkama, aby i on měl na co vzpomínat J

Neděle a nás čeká podruhé 4. stupeň working testů pro BC – Senior.

Na zkoušku nastupujeme hned ráno, s námi ji bude znovu skládat i Sára. Jimi pracuje bez chybně, radostně a čistě. Vysílačku k batohu má tak rychlou, že v rozhodčí vzbudí podezření, že tam má jídlo. Ano má a taky všechny hračky J Domlouvám se s rozhodčí, že obsah batohu nehraje pro Jimiho roli a navrhuji, že mu odnesu jakýkoli jiný batoh. Není třeba, rozhodčí stačí, když bude náš batoh prázdný. Jimi běží opět jako vítr, co je v batohu je mu jedno. Při odložení leží jako přibitý, rozhodčí mě dokonce nestandardně po 5-ti minutách posílá: napřed dojít metr před něj a bez povelu nebo mluvení stát cca 10 vteřin a potom se přiřadit bez povelu ke psu a čekat na znamení. Jimi vše přijímá pouze s vrtěním ocasu, rozhodčí to oceňuje. Prohlídka je jen formalita, Jimi vrtí ocasem a paní rozhodčí ho hladí se slovy „good boy“. Propluli jsme všemi cviky s minimální bodovou ztrátou. Trošku nám kazí náladu Sára, která cvičila taktéž výborně, ale ve svých 9-ti letech neskočila  výšku 75 cm (nebo spíš skočila, ale lehce zavadila a tyčka spadla) a končí. Ten kousek štěstíčka, který jí chyběl prostě ten den nebyl L

A jdeme vyhledávat ten zAtracený předmět. Protože jsem už včera na  louce toto zkoušela, vím, že tráva je vysoká a Jimi je dost bez šance něco najít. Aspoň včera nenašel nic a to měl najít moje!!!  a pro něj známé předměty – oranžové kinder vajíčko nebo výrazný dřevěný hranol. Ale zase na druhou stranu, když mi na pokoji upadlo víčko od opalovacího krému, v mžiku ho z lina zvedl a podal mi ho. Takže teorie nic moc, ale praxe úspěšná! Pokud dnes neuspějeme, znovu už na zkoušku nepůjdu. Nácviky odložení a dalších statických cviků jsou pro Jimiho náročné a velice neoblíbené, už ho tím prostě trápit nebudu. Takže máme druhý a poslední pokus. Vyrážíme až nahoru na louku, kde je relativně pachově čistá travnatá plocha, o to zase vyšší. Armaturou jsou vytyčeny rohy čtverce. Cestou vidím, že rozhodčí má plný pytlík předmětů výrazných barev. Trošku zajásám. Ne nadlouho. Na místě dostávám černé gumové kolečko, trošku připomínající pneumatiku od dětského autíčka. Asi minutu se snažím gumu napachovat. Poté se musím já i PES otočit, abychom neviděli, kam je kolečko umístěno. A jdeme na to. Rozhodčí mi ještě sdělí, že pokud pes opustí čtverec, je diskvalifikován. Snažím se jí vysvětlit, že čtverec má jen rohy jinak ohraničen není a pes tudíž hranice nepozná, ale rozhodčí kroutí hlavou. Nemá to cenu, Jimi stejně nic nenajde, takže nějaká imaginární hranice čtverce je nedůležitá. Hned nejbližší stranou pouštím Jimiho do čtverce s povelem hledej a přines. Jimi jde rychlou chůzi napříč čtvercem a já mažu na k vedlejší straně, abych mu zarazila výstup ze čtverce a cestou se snažím ho povelama (hledej, přines, hledej, přines) přemluvit k nějaké akci. Úplně zbytečně, Jimi nemění směr ani rychlost, jen se najednou  ledabyle sehne, něco zvedne a pokračuje ke mně. A něco opravdu nese! Celý cvik mu trval asi 5 vteřin, čapnul kolečko a byl u mě. Fakt mám v očích slzy. Bylo to tak neuvěřitelné, že jsem měla strach, že nám rozhodčí nechá cvik zopakovat. Nikdy nepřijdu na to, jak mohl on, který na betonovém dvorku nenajde tenisák, najít během té krátké chvilky něco ve vysoké trávě. Mám tak ohromnou radost, že i přísná rozhodčí roztaje a směje se se mnou. Samozřejmě, že mi nikdo nevěří, že Jimi neumí hledat. Snad štěstí, které Sáře chybělo, dostal Jimánek. Pro zajímavost – za celou zkoušku ze 100 možných bodů dostal 97! Jimi tak potvrdil oprávněné prvenství pracovní beardetky.

A pak už jen celý den sleduji, jak další a další beardetky víceméně úspěšně skládají zkoušky. Jsem na třetích working testech a obecně se shodujeme, že rozhodčí je v nižších stupních nejmírnější, co jsme zažili. Pokusů je dost (ne jen dva jak určuje řád), rozhodčí je také velice vstřícná a radou pomáhá psovodům. Sice už zkouška postrádá objektivitu, ale na druhou stranu, jako motivace je to výborné a snad začnou majitelé s beardetkami cvičit a pracovat víc.

Ten den odpoledne složí ještě Seniora skvělá fenka Ciri, která taktéž agilití.

Tímto jsme s Jimánkem složili všechny zkoušky, které jsme složit mohli. Další naše cesty už budou jen agilitní (sakra, proč jen pořád myslím ve skrytu duše na dogdancing???)

 

P.S. Včera jsme na naší zahradě stříleli špuntovkou a Jimi v trávě s přehledem hledal a nosil gumičky (obyčejné) a náboje (1 cm3) do dětské pistolky.

 

 

Pohár je náš!!!

Pohár je náš!!!

Běh bez problémů

Běh bez problémů

Chůze jak má být

Chůze jak má být

Výška

Výška

Úspěšné beardedky

Úspěšné beardedky

Má kolečko!!!

Má kolečko!!!

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one