Jak jsem se učil čůrat:

Tedy, aby to nevypadalo, že jsem čůrat před tím neuměl. Tak to néé. Právě naopak. V čůrání jsem vynikal a všem a všude jsem to ukazoval. Ale asi jsem to nedělal až tak dobře, aby mě za to chválili. Dokonce byly místa, kdy mě i hubovali. A přitom já to dělal hlavně proto, že jsem chtěl být s nimi. Ukážu na názorném příkladu:

Obývám spoustu místností se spousty páníčkama. Dá to práci na ně dávat na všechny pozor a ještě při tom honění za nimi přemýšlet, kam si odskočit. Ještě mi někam mezi tím utečou a já je už nenajdu. Proto musím čůrat tak, abych jim byl co nejblíž. A že sedávají často v křeslech na měkkém koberci? To mi nevadí. Protože se to stejně hned vsákne a pak to nestudí, tak o co jde, ne?

Ale já dostal svůj hadřík a svoje místo. A pak to teprve začalo. Trvalo mi několik dnů než jsem pochopil, co vlastně po mě chtějí. Někde se vyčůrat se, to je jasný, ale proč mě potom s hubováním přenášejí na ten hadřík? Vyčůrám se jinde – a to samé. Zkusím to zamaskovat za křeslem, to dělám obzvlášť rád, zvlášť, když potřebuju kakat. A představte si, zase ta silná slova a přenos na hadřík. Už to mám! Prostě jakmile udělám to svou důležitou potřebu, je jedno kde, musím urychleně pádit na hadřík a je to!

Moji páníčci asi nevědí, co chtějí. Dobře jsem pochopil, že vždy po čůrání musím pelášit na hadřík, ale jim to stále není dost dobrý. Vůbec mě za to nechválí a nedávají mi za to žádné dobrůtky. Ale začali mě často vodit ven. Tak to je dobrý, venku jsem moc rád, běhám a čuchám a hledám nějaké zajímavé věci. A když se mi chce čůrat, tak je jedno, kde vlastně stojím. A světe div se! Já jsem pochválen, i když nestojím na žádném hadříku. Tak to je mi novinka.

Během několika dnů jsem učinil řadu pokusů a mám slušné výsledky ohledně čůracího problému:

  1. Zmizel hadřík - nemám proto kam utíkat,  když se někde doma chci vyčůrat.
  2. Naopak - když se někde doma vyčůrám, dostanu vyhubováno a pak mě nosí ven.
  3. Chci jít ven – musím se někde vyčůrat.
  4. Rychlejší varianta – chci jít ven – stojím u dveří a kňourám
  5. I když se mi vůbec nechce čůrat, venku se to super.
  6. Čůrání venku – pochvala a dobrůtky

Tak to bysme měli. Pomalu končí hubování pro takovou malichernost, jako jsou loužičky a hromádky. Sice mi ještě občas vrtá hlavou, proč doma při hře to bylo fuj a venku při hře je za to odměna, ale kdo se má v těch páníčkách vyznat. Nejhorší je to ale ráno, když chci ještě spinkat a panička mě nese ven, tam je mokro a zima, někdy i padá zhora voda. Taky jsem zkusil jen tak maličko a rychle domů a zbytek pak časem někde za křeslem. A víte, že se mě za to dovolili plesknout přes zadeček. Sice to nebolelo, ale to ponížení být bit. Tak se raději snažím vše rychle venku a samozřejmě, že musím být stále pochválen. Vřele to doporučuju všem páníčkům, i těm cizím, kteří třeba čtou tyhle řádky. Chvalte nás a hodně, hodně často. Za to budeme dělat venku loužičky i když nám skoro omrzá bříško.

 

 

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one