Teď vám chci přiblížit moje každodenní radovánky. Ne se všemi úkony jsem spokojen, tento výsledek je převážně kompromis mezi mnou a mými páníčky. Časem ještě zapracuji na změně, cítím, že ještě je pár volných okének.

Existuje určitá odlišnost mezi pracovními dny a víkendem, takže považuji za nutné probrat všechno po pořádku.

Pondělí až pátek:

6.00  – Budíček

Panička chodí do práce a mě tudíž budí v tuto nekřesťanskou hodinu, abych se proběhl a vyčůral. Musím kriticky přiznat, že je to hlavně moje vina, protože dřív mě nebudila a já, když se potom probudil a zjistil, že jsem v pelíšku sám, tak jsem na to upozornil loužičkou u dveří. Takže teď vstávám ať se mi to líbí nebo ne. Za hezkého počasí je procházka delší, když je ošklivo, tak dávám pozor, abychom se moc nevzdalovali, vyčůrám se a upaluju zpátky do teplíčka. Potom chodím po kuchyni a trošku si hraju a hlavně koukám, co dobrého mi panička připravuje. Taky jí bráním v oblékání kradením punčoch nebo bot. Tou dobou už také pozorně  poslouchám, protože v patře nad námi vstává Mirek, který vzápětí odchází i s mou paničkou do práce. A teď přichází moje chvíle.

6.40 – Vřískám jako když mě na nože bere. To proto abych probudil Janu a připomněl jí, že jsem tady úplně sám a že je tudíž nutno pro mě jít a přenést mě nahoru. A teď teprve začíná zábava. Napřed zkontroluju kuchyň a vysmýčím všechny drobečky a vždycky najdu nějaké zajímavé věci, jako třeba igelitové tašky, papírky, zátky a tak podobně. Potom jdeme spolu s Janou probudit Jarouška. To je vždycky nadýl, tak si volný čas zpestřuji honěním Flíčka nebo bojem s hračkama, které mi Jana vyndá, abych jí nechytal ze palce na nohou. Všechny tyhle činnosti jsou úžasně napínavé, do toho musím pravidelně běhat do pokoje za Jardíkem, abych neprošvihl jeho oblékání. Mám tam prostě po ránu hrozně moc práce. Flíček na mě často číhá za některýma dveřmi, taky z kuchyně se ozývají zajímavé zvuky a ještě navíc musím v nestřežené chvilce spapat Flíčanovi granule. Jsem na roztrhání. Nakonec ale stejně skončím v kuchyni, protože tam na mě Flíček nemůže a Jana tam má vždycky nějakou dobrůtku. I když dost často je její získání podmíněno nějakým nezáživným úkolem, jako například – sedni, lehni, hop, popros, udělej klokana, štěkej a tak. Někdy mě to baví víc, někdy míň, podle toho, co za to dostávám. Nejraději sýreček, mňam. A pak vstane Jardík. To je signál k velkým hrám a bojům. O tričko, o kalhoty i o ponožky. Tyhle báječné hry většinou přeruší Jana, protože se jí zdá, že je hodně hodin. Přitom já mám času dost, taky by si to tak mohli zařídit. Jenže oni všichni nakonec odejdou.

7.40 – Jsem zase sám u paničky v kuchyni. Napřed zkontroluju misku s jídlem, protože tam většinou mám granulky a ty po ránu nemusím. Ale přece jenom je vždycky naděje, že za tu dobu, co jsem nahoře došlo v misce ke změně. Nikdy se to ještě nestalo, ale pokaždé to ověřuju. A pak jdu spinkat. Občas mě probudí hlad, tak musím alespoň pár těch kuliček spapkat, ale častěji si s nimi jen tak hraju a rozmetám je po celé kuchyni.

13.30 – 14.30 Číhám u dveří, protože vím, že každou chvíli musí někdo přijít. První, kdo přichází mě vyhrál a může si se mnou hrát a vzít mě ven. Aspoň na zahrádku. S Jardíkem se honíme, třeba s míčem nebo se přetahujeme. Panička mi zase většinou připraví nějakou dobrůtku, protože vidí, že jsem celý pohublý, jak jsem od rána nic nepapal. A většinou mám na výběr. První nabídku zpravidla odmítnu a čekám, co bude jako další chod. Vyjímečně na výběr nedostanu a musím s odporem sníst, co jsem dostal. Ale častěji je druhá nabídka nějak vylepšená a já se pořádně nadlábnu. Potom musím chvilku provokovat paničku, aby si se mnou hrála. Většinou si totiž čte v novinách. Tak jí napřed seberu boty, pak zkusím najít nějaký zapomenutý kapesník, který bych mohl roztrhat a tak na sebe upozornit. Když nic nezabírá tak začnu štěkat a na paničku skákat. To je tutovka. Pak se nabízí mnoho variant. Hry na koberci, hry venku, procházka spojená s potkáváním dalších pejsků a za velkého vedra opalovačka na zahradě.

17.00 – Přichází Jana s Mirkem. A s nimi další úžasná změna. Baruška. Napřed se jí klidím z cesty, protože lítá po zahradě jako blázen a vůbec si mě nevšímá. Ale potom si někde lehne a začne si hrát s nějakou bezva věcí, kterou jí musím vzít a ona hned začne utíkat a já za ní. Nebo chodí a čuchá, co je kde dobrého a já zase za ní, protože umí nalézt moc zajímavé věci. Akorát musíme dávat pozor, aby si nás nikdo nevšiml, protože ty nejzajímavější nálezy nám zpravidla Jana sebere. Nevím, co s nimi dělá, ještě jsem neviděl, že by je žižlala jako my nebo dokonce jedla. Pak se jen tak povalujeme na sluníčku, občas kouknu do nějakého zahradního zákoutí, ale většinou jsme všichni pohromadě. Nebo jdeme na velikou procházku i s Baruškou. To mě potom vždycky bolí nožičky a stojí to za to. Když je ošklivo, tak jsme doma a já mívám dilema, jestli mám být dole s paničkou nebo nahoře s Jardíkem a s Janou. Nejraději jsem, když přijdou oni za námi a jsme všichni pohromadě. To pak běhám a se všemi si hraju a vůbec mám moc dobrou náladu.

19.00 – Dobrá nálada končí, je tady další jídlo. Ale jo, celé odpoledne v pohybu, nechám se přemlouvat a když mě krmí z ruky, tak pár soust spolknu. Potom většinou skočím na své plyšáky a všem pořádně provětrám jejich plyšové kabátky.

20.00 – Před spaním si většinou na chvilku odpočinu, zalezu do pelíšku a klimbám.

21.00 – Vstávám nabitý elánem. Chci se prát, trhat, cupovat a bojovat. Nic si přede mnou není jisté životem.

22.00 – Večerní procházka. Pravidelně na ní potkáváme spoustu pejsulů a bývá opravdová legrace. Nejraději mám, když neprší a panička nespěchá domů a já se ještě vyřádím.   

22.30 – Klimbám v pelíšku nebo bloumám za paničkou a nutím jí jít spát. Je hrozné, když má ještě nějakou práci, to jsem hned nervózní, proč už nespíme a všude se pletu.

A pak jdeme spinkat.

 

Sobota a neděle má své odlišnosti. Pak v první řadě, rytmus dne určuju já! Celý týden mě panička nutí vstávat v 6.00. Změna, o víkendu nutím vstávat já jí – nejlépe v 5.30! Aby věděla jako to je. Jenomže panička vstane a normálně jde se mnou ven, jako by se nechumelilo. A pak zase zaleze do pelíšku, ale já ne, jdu si hrát, ještě, že mám plyšáky. Nahoře je pořád ticho. Nakonec panička vstává, dělá mi dobrou snídani. Nasnídám se a poslouchám, ale nahoře je pořád ticho, tak si sednu ke dveřím a číhám. Když už si myslím, že na mě Jana zapomněla, tak se objeví a odnese mě a zase budím Jarouška a proháním kocoura a hledám všechno možné. Ale nejčastěji loudím u stolu, kde snídá Mirek a od něj dostanu vždycky něco dobrého. Celý den je potom ve znamení různých dobrodružství. Procházky, práce na zahradě, práce doma, vaření, hry – u všeho chci být a pomáhat, ochutnávat a krást věci a hlavně si hrát. Občas jsem unavený a zalezu do pelíšku, jenomže pak mám strach, že třeba beze mě půjde Barča ven. Tak to ne, prostě musím na všechny dohlížet! Večer bývám dost ospalý, někdy usnu jen tak v křesle nebo někomu na klíně. Občas se už těším na pondělní dopoledne, jak se konečně pořádně prospím.

Důležité je zdůraznit, že tento můj denní plán není 100%. Občas dojde nečekaně ke změně. Tak to okamžitě protestuju. Mám dost silné hlasivky, taky drápy a zuby. Nic páníčkům zadarmo nedaruju! A protože už mám v naší smečce dost slušné postavení, umím si zjednat pořádek, aby každá změna byla k dobru. Hlavně pro mne!

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2828 | 28%)
Ne (2469 | 24%)

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one